Jméno: Michail Jurjevič Lermontov
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Básník, překladatel, malíř, umělec, romanopisec, dramatik, důstojník a spisovatel. To vše představuje jeden muž, nebojácný, impulzivní a vášnivý, který ztělesňuje ruský romantismus. Mezi jeho nejznámější díla patří Maškaráda, Smrt básníka či Démon.
Život
Michail Jurjevič Lermontov se narodil 15. října 1814 v Moskvě a zemřel 27. července 1841 ve městě Pjatigorsk ve věku 26 let. Jeho matka Mary Arsenyev zemřela, když mu byly tři roky. O jeho výchovu bojoval otec Yuri Petrovich Lermontov s babičkou mladého chlapce. Nakonec se o něj starala babička, ale v té době už měl chlapec mnohé emocionální jizvy. Měl chatrné zdraví, proto ho babička brala na ozdravné túry na Kavkaz. Tato oblast na něj udělala silný dojem.
Po vynikajícím středoškolském vzdělání vstoupil na univerzitu v Moskvě v roce 1830. Mnoho jeho spolužáků – mezi nimi Vissarion Belinsky, Aleksandr Herzen, Konstantin Aksakov a Nicholas Stankevich – se pak stalo adresáty jeho dopisů, což ze spisovatele udělalo také slavného muže dopisů. V červnu 1832 ukončil studia a vstoupil do elitní školy gardy v Petrohradu. Právě v létě tohoto roku napsal více než 300 básní, 3 hry a některé narativní básně, mnoho nedokončených. Mnoho časných prací ukazuje značný vliv Lorda Byrona, ačkoli také vliv Friedricha von Schillera a Victora Huga je taktéž rozpoznatelný. Mnoho časných básní jsou nezralé a extravagantní, ale některé jsou pozoruhodně dobré, například Anděl z roku 1831.
Sloužil v armádě s lehkými povinnostmi a sledoval sociální požitky Petrohradu, napsal 4 básně, 2 dramata (Maškaráda a Dva bratři) a méně než 30 textů. Z narativních básní je Démon ta nejdůležitější. Pokusil se také o beletrickou prózu (Vadim a Kněžna Ligovská), pravděpodobně protože žánr byl na vzestupu.
V roce 1837 zemřel Aleksandr Puškin v souboji a Lermontov, jeho obdivovatel, z jeho smrti obviňoval trůn. Proto byl zatčen, uvězněn a na rok vyhoštěn do vojenské služby na Kavkaze. Prakticky vše, co napsal během těchto let, bylo na vysoké úrovni. Zatímco dřívější básně odrážely jeho bezprostřední osobní zájem, tyto pozdnější básně (méně než 70 textů) jsou o pravdě, svobodě, poctivosti a důstojnosti. Mnoho, naplněných pohrdáním společností. V této době také dokončil pět narativních básní a dokončil finální verzi Démona.
Zemřel v souboji s Martynovem, důstojníkem, kterého vyprovokoval.
Dílo
Příspěvky Michaila Lermontova do ruské literatury jsou vzhledem k jeho krátkému životu pozoruhodné. Použil romantismus svých evropských předchůdců i současníků, ale předčil je zralostí svého psaní, ukázněným realismem a zdrženlivým jazykem. Pokáral rané romantické impulzy a jazyk, aniž by ztratil barvu a osobní lyriku, které byly tolik typické pro jeho spisy.
Korzár
Poema z roku 1828, jež představuje romantickou extravaganci a téma zrazené lásky, incestu a vraždě (to vše charakterizuje narativní básně).
Španělé
Podivný člověk
Dramata, jejichž hlavním tématem je citlivá mládež a tragické okolnosti, které ji doprovází.
Vadim
Nedokončený román vznikal v letech 1832 až 1834, odehrává se na pozadí Pugačova povstání v letech 1773 až 1774 a jeho tématem je neopětovaná láska. Román má kořeny v obyčejích gotického příběhu a romantických tématech.
Kněžna Ligovská
Nejdůležitější pokus prózy z roku 1836tohoto autora, nedokončený společenský příběh poskytuje časný náčrtek Pečorina, hrdiny našich časů, ačkoli styl je občas floridní a narativní struktura je chybná.
Maškaráda
Divadelní hra z roku 1836, kde hlavními tématy je láska, žárlivost a msta.
Dva bratři
Drama z roku 1836. Dva bratři soupeří o jednu ženu – jeden v naivní zamilovanosti, druhý jako démonský milenec.
Hrdina naší doby
První ruský psychologický román a skvělý příklad ruské prózy vyšel v roce 1840 a vyvolal velké množství kritických komentářů. Vlivný kritik Vissarion Belinsky byl dílem nadšen, ale mnoho jiných kritiků považovali toto dílo za zkreslení reality. Práce se skládá z pěti příběhů o dobrodružstvích Grigorije Pečorina z různých pohledů. Jde o dalšího „zbytečného člověka“ v ruské literatuře. Tématy jsou Pečorinův únos princezny, setkání s pašeráky v přístavu Černého moře, romantická rivalita mezi Pečorinem a dalším důstojníkem pro náklonnosti princezny Marie a další.
Démon
Na této narativní básni pracoval autor od roku 1829 až do 1841, provedl na ní více než osm revizí a oprav. Tématem je variace tradičního „padlého anděla“. Po Puškonově Evženu Oněginovi je tato báseň považována za nejdůležitějším projevem ruského romantismu. Démon musí pykat za svou vzpouru proti Bohu, zamiluje se do gruzínské princezny Tamary. Ta ale po jeho polibku umírá.
